Éterický olej čajovník / Tea Tree Oil

Éterický olej čajovník se vyrábí parní destilací listů (případně i koncových větviček) ze stromu kajeput střídavolistý (Melaleuca alternifolia). Jeho výtěžnost je 1–2 %. Roste v Austrálii a je jedním z tří set druhů rostlinného rodu kajeput (Melaleuca), který patří do čeledi myrtovité (Myrtaceae). Je to menší, stálezelený strom dorůstající do výšky zhruba 7 metrů, pro nějž je typická tenká kůra, která se odlupuje v plátech a je zbarvena do běla. Má rád vlhko, roste podél vodních toků a v bažinách severovýchodní části Nového Jižního Walesu a v jižní části Queenslandu.

 

 

Traduje se, že anglický název „tea tree“ pochází od britského námořního kapitána Jamese Cooka, který v druhé polovině 18. století prozkoumával australskou pevninu a vařil si spolu se svými námořníky „čaj“ z listů stromu, který byl pravděpodobně kajeput střídavolistý, ale taky je možné, že to byl jiný druh kajeputu.

 

Rod kajeput však poskytuje i další druhy, z jejichž listů se destilují éterické oleje. Nejznámější jsou:

— kajeput (Melaleuca leucadendron / cajuputi);

— niaouli (Melaleuca quinquenervia), u kterého rozlišujeme tři hlavní chemotypy – 1,8-cineol, linalol a nerolidol;

— rosalina (Melaleuca ericifolia).

 

Čajovníkový éterický olej je však ze skupiny melaleucových éterických olejů nejvíce a asi i nejdéle komerčně používán, a to od 20. let 20. století. Tehdy australský chemik Arthur Penfold zjistil, že čajovníkový olej má silné antiseptické působení. Při testech se ukázalo, že je 11x silnější než tehdy běžně používaný fenol. Začal se považovat se za léčivý prostředek a lékaři jej používali k léčbě řady onemocnění, zejména na kožní infekce a jako dezinfekční prostředek. Údajně byl čajovníkový olej součástí výbavy australských vojáků během druhé světové války.

Po druhé světové válce, možná díky vývoji a rozšíření antibiotik, jeho sláva načas upadla. Na výsluní se znovu dostal až v 70.–80. let 20. století, kdy se obnovil zájem o přírodní léčivé produkty. Obnovila se i jeho výroba, ovšem na rozdíl od první poloviny 20. století, kdy se čajovník destiloval z divoce rostoucích stromů, se začal pěstovat na plantážích. Jeho produkce od té doby neustále roste.

V současné době je přidávám do mnoha přípravků denní péče a do kosmetiky: např. do zubních past a vod, do šamponů a mýdel, krémů k ošetření kožních potíží atp.

Tento éterický olej je poměrně často vědecky zkoumán, takže kromě tradičního použití vycházejícího z empirických zkušeností a z poznatků etnomedicíny, můžeme stavět i na evidence-based informacích.

 

CHEMICKÉ SLOŽENÍ ČAJOVNÍKOVÉHO ÉTERICKÉHO OLEJE

Terpinen-4-ol (35–48 %), gama-terpinen (14–28 %), alfa-terpinen (6–12 %), 1,8-cineol (až 10 %), p-cymen (až 8 %), terpinolen (až 5 %), alfa-terpineol (až 5%), alfa-pinen (až 4 %), sabinen, aromadendren, viridifloren, globulol a další složky.

Zdroj: Oshadhi

 

 

TRADIČNÍ POUŽITÍ ROSTLINY

Původní Australané používali k léčení listy: formou nálevu na bolesti v krku nebo na léčbu kožních potíží a vředů, při léčbě ran rozdrcené listy přikládali na rány a poté zakryli obkladem nebo z rozdrcených listů  inhalovali vonnou silici při kašli a nachlazení.

 

TRADIČNÍ POUŽITÍ ÉTERICKÉHO OLEJE

V aromaterapii se čajovník obvykle doporučuje na:

— akné, lupénku, kožní plísňové infekce, opary, bradavice, kvasinky, popáleniny, infekce močových cest, vaginální infekce, zánět horních i dolních cest dýchacích, na hemoroidy, na dezinfekci ran a štípanců, proti vším.

V podstatě se chápe jako éterický olej první pomoci, který je dobré mít v domácí lékárničce i na cestách, neboť pomůže s širokou škálou běžných potíží.

Upozornění: přestože je považován za bezpečný i při lokální aplikaci v neředěné podobě, např. na odřeniny, drobné ranky či štípance, je vhodné, zejména u osob s citlivou pokožkou nebo sklony k alergickým reakcím, provést nejdříve kožní test snášenlivosti. 

 

CO ŘÍKAJÍ VĚDECKÉ VÝZKUMY

Když porovnáme tradiční použití čajovníkového éterického oleje a výsledky vědeckých studií, zjistíme, že se v mnohém shodují. Čajovníkový olej byl zkoumán in vitro i v klinických studiích a bylo potvrzeno, že má:

 

ANTIBAKTERIÁLNÍ PŮSOBENÍ

Obvykle baktericidní (zabíjí bakterie); v některých případech bakteriostatické (potlačuje růst bakterií); účinný je už v 1% koncentraci, ovšem u komenzálních kožních organismů jako je Enterococcus faecalis a Pseudomonas aeruginosa je potřeba min. 2% koncentrace. Účinný je i proti MRSA (meticilin-resistentnímu zlatému stafylokoku).

Další bakterie, proti kterým byl účinný: E. coli, S. aureus, P. aeruginosa, P. italicum Wehmer, P. digitatum Sacc.

Antibakteriální působení bylo potvrzeno nejen při přímém kontaktu, ale i při odpařování.

 

Použití:

— akné (5% koncentrace),

— dezinfekce ústní dutiny (zánět dásní; 0,2–2,4% koncentrace),

— MRSA (5% koncentrace k omývání těla, 10% koncentrace v krému k ošetření kožních lézí, ran a vředů, 10% v nosním krému).

 

PROTIPLÍSŇOVÉ PŮSOBENÍ

Protiplísňový – fungicidní; účinný proti kandidě (Candida albicans) i dalším kvasinkám, dermatofytům a plísním (houbám).

Účinný při přímém kontaktu od 0,12–2% koncentraci; účinný i při odpařování.

 

Použití:

— onychomykóza (částečně úspěšný),

— plísňová infekce nohou (tinea pedis; 25% koncentrace),

— ústní kandida,

— lupy (5% koncentrace; účinný u mírného až středního postižení),

— vaginální kandida.

 

PROTIVIROVÉ PŮSOBENÍ

Účinný proti oparům HSV1 i HSV2; výraznější účinek je před proniknutím viru do hostitelské buňky; klinická studie proběhla s 6% koncentrací čajovníku v gelu u herpes labialis.

 

Použití:

— herpesy.

 

ANTIPROTOZOÁLNÍ PŮSOBENÍ

Účinný proti prvokům jako jsou Leishmania major, Trypanosoma brucei a Trichomonas vaginalis.

 

DALŠÍ PŮSOBENÍ

Antioxidační, protizánětlivý, antiseptický, podporuje imunitu aktivací bílých krvinek, repelentní.

 

Použití:

— rány,

— zánětlivé akné,

— lupy,

— seborea,

— plísňové infekce,

— psoriáza (lupénka),

— kandida,

— vaginální infekce,

— artritida,

— vši (podle jedné studie je účinnější ve směsi s nerolidolem v poměru 0,5:1 %; nerolidol lze zaměnit za éterický olej cabreuva, který obsahuje až 90 % nerolidolu; podle další je vhodná emulze z 5–10% čajovníku, 20 % alkoholu a vody).

 

 

Na závěr krátké shrnutí, jak lze v domácím prostředí čajovníkový olejíček použít:

— na ošetření oděrek a malých ranek; výjimečně jej lze použít neředěný, nebo jej naředit v aloe vera gelu;

— na plísně nehtů na nohou; používá se neředěný čajovník, jedna kapka přímo na postižené místo 2x denně (chce to trpělivost a vytrvat, léčba může trvat týdny až měsíce);

— na ošetření akné, zánětlivých stavů, nehojících se ran, na kvasinkové, plísňové i bakteriální kožní infekce, lupénku, seboreu; jako nosič je vhodný dombový rostlinný olej, který sám má protizánětlivé a antiseptické působení;

— na opary; 6% koncentrace, smíchat s aloe vera gelem a dombovým olejem v poměru 1:1; použít co nejdříve;

— na vaginální bakteriální infekce, kandida; čípky z kakaového másla jsou vhodný nosič, obvykle se používá 3% koncentrace, ale chce to již trochu zkušeností a zručnost, případně požádat lékárníka znalého aromaterapie o pomoc; jednodušší metoda je pomocí čajovníkového hydrolátu, kdy se přikládají obklady na poševní vchod, nebo se dělají poševní výplachy (5–10 ml hydrolátu na 100 ml vody);

— na infekce močového traktu; i zde bych použila raději obklady z čajovníkového hydrolátu na ústí močové trubice, přírodní hydrolát lze také užívat vnitřně naředěný ve vodě (čajová lžička na šálek vody);

— na lupy; lze jej přidat do neutrálního přírodního šamponu, koncentrace by měla být 5 %;

— proti vším; jako nosič lze použít nimbový rostlinný olej; pro zvýšení účinnosti lze čajovníkový olej smíchat s éterickým olejem cabreuva v poměru 1:2 (čajovník:cabreuva);

— v čase sezónních viróz na podporu imunity – účinná je prostá inhalace, ať již přímá z inhalační tyčinky, nebo v prostoru při použití difuzéru.